ZŠ a MŠ Lhoty u Potštejna

Moje příšerka Malgorzata

Moje příšerka se jmenuje Malgorzata Listová.

 Jedno oko má větší než druhé. Patří k druhu vysokých příšerek. Je to velká parádnice. Její nálady se poznají podle malého semaforku,, který má pod pusou. Když tam je červená, tak se stydí, žlutá je šťastná a zelená smutná. Vydává různé zvuky. Malgorzata se velice často směje. Její smích zní takto: Blé, blé, blé. Zrovna teď je na diskotéce. Je to vegetariánka. Má ráda všechny barvy až na hnědou. Bydlí v domku na stromě. Je jí jeden rok. Má spoustu kamarádů. Nesnáší příšery, které jedí lidi. Nejradši si čte pod peřinou knížku a jí chipsy. Ha, diskotéka skončila, dobrou noc Malgorzato!

Pozn. V noci svítí její puntíky a všechny ozdůbky co má na sobě. Má ráda světélkující věci.

Práce Markéty Provazníkové, 5. ročník ZŠ

Strašidélko čertík Bertík

Je to modrý čert, je to hodně zajímavý, ale je to tak. Má hadí jazyk, ale oči roztomilé. Má kudrnaté vlásky a červené růžky nahoře. Náš Černík Bertík překonal rekord nejdelší bradka v pekle. Jednou zkoušel strašit, ale všechny děti se mu jen smály, protože má sice dolní špičáky, ale nahoře nemá skoro nic. Už je totiž starý, je mu 2000 let. Už je to děda. Pozor! To není vše s těmi rekordy, také překonal rekord v chrápání nebo rekord roztomilosti. Bertík se nezdá, ale je hodně přísný. V pekle totiž vzdělává čertíky, aby nebyli hloupí. Vždy má v ruce rákosku. Má moc rád modrou barvu a jeho nejoblíbenější jídlo je kulajda od jeho manželky Boženy. Bohužel si kulajdu už nedá, protože se rozešli, protože Bertík jí hladem ukousl nohu.

Práce Emy Havlové, 5. ročník

Strašidlo Eda

Moje strašidlo se jmenuje Eda. Eda žije v bažinách. Také žije sám a  nejí nic jiného než lidi. Je to samotář. Vyhrál soutěž v pojídání lidí. Má hodně jizev. Nemá rád vodu. Rád skáče. A má jednu nohu. Je dobře maskovaný.

Práce Antonína Stejskala, 4. ročník