ZŠ a MŠ Lhoty u Potštejna

Soutěžíme s želvou Bellou

soutěž vyhlášená Centrem investic, rozvoje a inovací Hradec Králové

     Úkolem výtvarné soutěže nazvané Soutěžíme s želvou Bellou bylo vytvořit zvířátko žijící v ZOO Dvůr Králové z odpadového materiálu. Součástí soutěže bylo ještě napsat příběh, pohádku či básničku o vytvořeném zvířátku. Žáky 4. a 5. ročníku tato výzva nenechala na pochybách, že se mají do tohoto tvoření pustit. Aktivně nanosili odpadový materiál, knihu s náměty pro práci a hlavně jim nescházelo nadšení pro výtvarničení.

    Výsledkem snažení byli:  tarantule Julie, tučňák Luděk a zebra Růženka.

    Tvoření se zdařilo a všechny nás to bavilo.

Tučňák Luděk

Luděk velký kámoš je,

klouže se jen po ledě,

papá dobré rybičky,

lechtají ho ploutvičky,

rybiček má ranec,

je to dobrý plavec,

má černobílý fráček,

na něm hezký zobáček.

Je to milý kamarád,

chceme si s ním zaplavat.

Žáci: Matouš Svoreň, Radim Buben, Václav Křehký, Lukáš Sejkora

Tarantule Julie

    Ahoj, nevyděste se, já jsem tarantule. Jmenuji se Julie. A jak jsem se dostala do ZOO? To vám teď povím.

    Narodila jsem se mojí mamince Cecilce pod jedním velkým stromem v Brazílii. Ale jednoho dne někdo rozhrnul listí, pod kterým jsme bydleli, vzali mě a strčili do klece. Ostatní sourozence tam nechali. Pak moji klec strčili do nějaké obrovské klece a začalo to se mnou drkotat.

    Dávali mi moc dobré jídlo, proto jsem teď tak velká. Když jsme přijeli na nějaké místo, všude řvali nějací tvorové. Strčili mě do další klece. Moc pěkné klece. Přišly ke mně dvě tarantule. Třetí zůstala stát na místě. Představily se mi jako Karel a jeho manželka Žofie.

Jo, málem bych zapomněla, jejich syn se jmenuje Bronislav.

    Všichni jsme se skamarádili. Ve čtyřech letech se konala moje svatba s Broníkem. V pěti se mi z vajíček vyklubalo dvanáct dětí. Šest holčiček a šest chlapečků. Kluci se jmenují Kryštof, Jonáš, Jeroným, Igor, Hanuš, Felix a holky se jmenují Blanka, Regína, Rozálie, Johana, Oldřiška, Miluše.

     Když mi bylo osm let, umřel mi Bronislav. Užila jsem si s ním spoustu zábavy. Jednou, když nás krmili, tak jsme utekli. Lidi ječeli, až nás nakonec někdo chytil. Byla to sranda.

    Teď mi je dvacet tři let, zatím jsem nejstarší dožitá tarantule. Už mám vnoučata, pravnoučata, možná i více pra. Myslím, že už na světě dlouho nebudu. Doufám, že se s vámi ještě někdy potkám. Zatím se s vámi loučím.

Vaše tarantule Julie.

Žákyně: Veronika Šaldová, Ema Havlová, Tereza Škampová, Markéta Provazníková, Marie Šťastná

Zebra Růženka

      Byla jednou jedna zebra. Jmenovala se Růženka. Žila ve stádu zeber, ale nudila se a nebavilo ji to s nimi.

      Jednoho dne odběhla Růženka od stáda. Byla tma a hned se ztratila.  Druhý den ji stádo hledalo. Naštěstí nechala stopy, a tak ji ostatní zebry začaly hledat. Ale mohli ji také najít různí predátoři. Stádo běželo po stopách ohromnou rychlostí, aby ji našlo.  Mezitím se na Růženčiny stopy napojily také hyeny. Když byly blízko u Růženky, stádo se přiřítilo a všechny je odehnalo.

      A Růženka si řekla, že už nikdy nikam neuteče.

Žáci: Antonín Stejskal, Adéla Hlávková, Magdaléna Matoušková, Adam Starý, Albert Čepek