ZŠ a MŠ Lhoty u Potštejna

Poslední květnový den jeli žáci 2., 3., 4. a 5. ročníku do hlavního města na návštěvu ZOO. Velice jsme se těšili. Nejvíce nás lákala prohlídka nově vybudovaného terária pro opice - šimpanze, guerézy a kočkodany. Vydali jsme se proto od vchodu zoologické zahrady papouščí stezkou na její sever.

Cestou jsme prošli indonéskou džunglí a uviděli mláďata malých opiček, nebezpečné hady, pavouky, kalouse a hlodavce. Varani komodští jen strnule leželi a nehnuli ani brvou. Potom jsme se dostali k velkým ledním medvědům. Tam bylo zábavy! Protože bylo teplo, ukázali nám v bazénu svůj plavecký styl vzad i vpřed a běh po skále do jejich druhého výběhu.

Cestou do údolí slonů jsme si povšimli rozdílů mezi vlky a vlky hřivnatými. Viděli jsme býložravce andy s adaxy, ale klokani s hyenami dávali přednost opalování na sluníčku a byli jsme rádi, že vůbec vidíme jejich tělíčko.

Zato sovy – puštíci a sýčci se nám ukázali celí a ještě se pochlubili se svými jemně opeřenými mláďaty. Byli krásní.

Konečně jsme došli k šelmám. Tygr, král pralesa, vypadal majestátně, silně a srst se mu jen leskla. Zřejmě dobře posnídal a ještě nám ukazoval, jak se správně provádí hygiena jeho mohutných tlap. Bohužel, ať jsme vyhlíželi ze všech možných úhlů pohledu levharty, neukázali se nám. Opravdu se umí dobře maskovat a splynout s okolní přírodou.

Přešli jsme úžasnou mostní konstrukcí postavenou přes silnici Pod Hrachovkou a konečně jsme stáli před vytouženou novou rezervací pro opice. Tam jsme si sedli do kaskádově postavených lavic a před námi se otevřel filmový prostor rozdováděných guaréz. Vzali jsme si svačinu a jako v kině sledovali jejich představení. A že bylo se na co dívat!

Přechod ke kočkodanům byl milý. Nemohli jsme se odtrhnout od malinkatého kočkodaního opičátka. Samozřejmě na něho dávala pozor jeho maminka, která ho nepustila z rukou, ale velký respekt budil i jeho otec, samec, kočkodan obrovský.

A co naši šimpanzi? Já nevím, ale i oni zřejmě měli svoji ranní siestu a do žádného pohybu se jim opravdu nechtělo. Maximálně se podrbali, trochu pootočili své tělo o nějaký ten stupínek po své ose doprava či doleva a znovu zavřeli oči. Dělali, že spí. Maximálního výkonu dosáhl jeden šimpanz, který se postavil na všechny čtyři a těžkým krokem se podíval z okna. Zjistil, jaké je to dnes počasí, popošel kousek od okénka a ulehl znovu do nám osvědčené relaxační pózy. A tu jsme objevili úžasný obchůdek se všemi možnými důležitými a potřebnými věcmi, nutnými k zakoupení. Aby se kasa v obchůdku nezavařila, zaveleli jsme odchod do údolí slonů a mohli pozorovat ladně se procházející žirafy, překvapivě narostlé zebry, naparující se pštrosy, pasoucí se buvoly, vodušky, antilopy, přímorožce a přes hbité surikaty zamířili k vodnímu pavilonu hrochů. V jezírku leželi dva. A jak jinak se mohli zabavovat, než ležet těsně u sebe a slastně spát. Ještě že jezírko bylo průhledné a my mohli vidět, jak opravdu obrovští jsou!

Přes dikobrazy a další vodu milující živočichy – vydry a skotačivé lachtany jsme došli k východu ZOO.

Byl to moc hezky strávený čas. Se zvířaty, která vidíme jen v televizi, počítači a knize.  V krásném prostředí se mohly děti naučit ze světa zvířat mnohému. Co je jejich potravou, jaké teplo je jim přirozené, jak si hrají. Preferují samotářský život nebo potřebují ochranu ve stádu. A že člověk nemůže bez nich žít. Jak by byl ochuzen. Proto se i naše škola rozhodla, že i malým sponzorstvím přispěje k záchraně živočichů naší modré planety.

Ale co bylo hlavní? Že nám vyšlo nádherné počasí a mohli jsme ze skály dolů shlédnout celou Prahu i s Pražským hradem. Nádherný pohled! V ZOO bylo báječně.

Velice musíme poděkovat panu řidiči, který jel takovými uličkami, abychom dlouho nečekali v zácpě a na zavřených úsecích silnic nepromeškali čas.

Všechny děti (skoro) musím pochválit za vzorné chování. Uměly poslechnout jak v zoologické zahradě, tak i v autobuse a na cestě. Nikdo se neztratil a dojeli jsme v pořádku.

Pavla Macháňová, učitelka